Lidi se porovnávaj

Každej den, každou chvíli, za každý situace. Tamten je lepší a tamta je hubenější. Támhleten má větší svaly a támhleta rovný vlasy. Kde se to v nás vůbec bere?

Představte si film třeba o gorilách. Nebo o koních, jestli chcete. Koukáme na něj s tím, že si říkáme, která z nich má větší nos nebo černější srst a díky tomu je hezčí? Kolikrát je od sebe ani nerozeznáme, a to jsou nám vcelku blízký. Nejsou pro nás zajímavý kvůli tomu, že nějaká se nám zdá hezčí. Vždyť my si toho ani nevšímáme. Nekoukáme přeci na každý centimetr jejich těla, ale sledujeme je jako celek. Protože ony jsou celek, stejně jako my jsme a každá živá bytost je.

Zkusme se takhle dívat i na sebe. Kašlete na nedokonalý centimetry, koukejte na celej váš krásnej metr šedesát (nebo ten můj osmdesát).

A nebo víte co? Vezmeme to ještě o level vejš! Zkusme se teď míň dívat na sebe a víc na to, co je kolem nás těma očima, který neporovnávaj, ale oceňujou.

Zdroj:
http://redfairyproject.com/2016/05/the-lenses-through-which-you-view-your-life/

Proč mi přijdou přípravné kurzy na VŠ jako hloupost?

Jsem v maturitním ročníku a neustále se setkávám s nepochopením, že nevím, na jakou chci vysokou školu a jestli tam vůbec chci. Spolužáci jsou na složení z toho, že neudělají přijímačky, že dali zkušební testy "jen" na 70% a že nemají o víkendech čas, protože jezdí na dva přípravný kurzy zároveň. 

K čemu? 

Z určitého úhlu pohledu asi lze pochopit, že nás do toho tak trochu tlačí systém, který je tu nastavený. Ale už proto přeci není dobré to podporovat. Není v pořádku, že k tomu, abyste se na vysokou vůbec dostali, potřebujete znalosti, které vám mají dát právě tam nebo praxi, kterou nemáte kde vzít. Ale protože na tu vejšku prostě musíte, že jo, zaplatíte nekřesťanské peníze - buď za pár materiálů, možná přednášek, které jsou vám jen k tomu, abyste měli o pár procent větší šanci uspět u přijímaček, nebo do vás za několik zabitých sobot natlučou, co máte a nemáte psát do motivačního dopisu a co říkat u pohovoru. Takhle si zajistit místo na vysoké a obhajovat to tím, že "jsem to vydřel a udělal pro to všechno co šlo"? 

Já vám nevím, potřebuje tenhle svět cvičený opice nebo lidi se svým vlastním rozumem?

zdroj: tumblr

Nemluvě o tom zklamání, které přijde, pokud se nedejbože přes všechny tyhle procesy na svůj vysněný obor náhodou nedostanete. Panika, stres a sebelynčování a v hlavě jediný: že to nikdy nikam nedotáhnete. Ani střední ani vysoká škola přeci nic neznamená, pokud jako člověk nestojíte za nic. 

Kdyby si každý místo jedné hodiny na přípravném kurzu četl, místo druhé poznával cokoli, co ho baví a třeba i posune dál ve studiu, míso třetí se šel projít a místo čtvrté se sešel s kamarády nebo rodinou, pořád mu minimálně dvě hodiny zbudou k dalšímu učení a ještě ušetří tooolik peněz!

A hlavně (i když zjednodušeně) - vysoké školy by měly opravdu ty, kteří o ně stojí.

Jak lidi ničí lidi

Jak má člověk přestat pohrdat sám sebou, když slečna s takovou figurou a takovými mírami spadá do kategorie plus size modelek?
Dělá se mi špatně – ze sebe, když jsem teda taky plus-size (jen bez prsou, takže BootyInsteadBoobs-size?) i z toho, jak odporně je nastavenej tenhle svět. To jsou všude kecy o sebelásce, sebevědomí (navíc většinou od těch 90-60-90 holek, který každý uctívá a uznává jako ten správný kult krásy), ale jak to má obyčejnej člověk získat, když tahle slečna je už „moc“ a musíme ji zařadit do těch „větších“? Jaká kategorie je dál? „Nevejde se na židli“ nebo „Whale Female?“

zdroj: http://www.czmodels.cz/

Škatulkujem lidi podle centimetrů (o centimetrech u pánů jindy) a pak vyrábíme ve školách plakáty proti anorexii a bulimii. Není to hloupý?
Asi každá z nás se někdy vzhlídla v nějakým viktorčiným andílkovi a řekla si Jo, takhle bych taky chtěla vypadat. Tak si pak s odhodláním a důvěrou v někoho, koho neznáme, hledáme videa a články, kde nám vysmátá a samozřejmě dokonalá (doplňte si jméno) povídá, jak cvičí a jaká je její zaručená dieta. V žádném případě nekouří, nepije, a drogy? – co to je?

No, zkuste si někdy otevřít soukromý instagram slečen modelek (zvlášť teď, když se z něj pomalu stává snapchat) a uvidíte přehlídku andělských tvářiček po extázi a cigarety ucítíte až u sebe v obýváku.

Proč dáváme tolik energie do něčeho tak pomíjivýho a povrchního a pořád dokola to chcem, když to není nic víc než šílená zvrhlost?