Proč mi přijdou přípravné kurzy na VŠ jako hloupost?

Jsem v maturitním ročníku a neustále se setkávám s nepochopením, že nevím, na jakou chci vysokou školu a jestli tam vůbec chci. Spolužáci jsou na složení z toho, že neudělají přijímačky, že dali zkušební testy "jen" na 70% a že nemají o víkendech čas, protože jezdí na dva přípravný kurzy zároveň. 

K čemu? 

Z určitého úhlu pohledu asi lze pochopit, že nás do toho tak trochu tlačí systém, který je tu nastavený. Ale už proto přeci není dobré to podporovat. Není v pořádku, že k tomu, abyste se na vysokou vůbec dostali, potřebujete znalosti, které vám mají dát právě tam nebo praxi, kterou nemáte kde vzít. Ale protože na tu vejšku prostě musíte, že jo, zaplatíte nekřesťanské peníze - buď za pár materiálů, možná přednášek, které jsou vám jen k tomu, abyste měli o pár procent větší šanci uspět u přijímaček, nebo do vás za několik zabitých sobot natlučou, co máte a nemáte psát do motivačního dopisu a co říkat u pohovoru. Takhle si zajistit místo na vysoké a obhajovat to tím, že "jsem to vydřel a udělal pro to všechno co šlo"? 

Já vám nevím, potřebuje tenhle svět cvičený opice nebo lidi se svým vlastním rozumem?

zdroj: tumblr

Nemluvě o tom zklamání, které přijde, pokud se nedejbože přes všechny tyhle procesy na svůj vysněný obor náhodou nedostanete. Panika, stres a sebelynčování a v hlavě jediný: že to nikdy nikam nedotáhnete. Ani střední ani vysoká škola přeci nic neznamená, pokud jako člověk nestojíte za nic. 

Kdyby si každý místo jedné hodiny na přípravném kurzu četl, místo druhé poznával cokoli, co ho baví a třeba i posune dál ve studiu, míso třetí se šel projít a místo čtvrté se sešel s kamarády nebo rodinou, pořád mu minimálně dvě hodiny zbudou k dalšímu učení a ještě ušetří tooolik peněz!

A hlavně (i když zjednodušeně) - vysoké školy by měly opravdu ty, kteří o ně stojí.